Bezpleková komunikační metoda

zdroj: www.mokosha.info

Ekologický, hygienický, tradiční způsob, jak se postarat o vylučování miminek a dětí.

Většina kultur začíná během první 3-4 měsíců praktikovat bezplenkovou metodu. Která spočívá na tom, že miminka s námi komunikuje krom o hladu, chladu, potřeba být nošeno, být v kontaktu, také o svém vylučování. A na nás je pouze, zda-li tyto signály slyšíme a uspokojíme.

Miminko si své vylučování uvědomuje ihned od narození. Stejně tak jako pocit hladu, chladu... A už během několika první měsíců svého života jsou schopna svěrače také vědomě uvolnit. Když s nimi o jejich vylučování budeme komunikovat a podržíme je nad vhodnou nádobou, tak zůstanou v kontaktu se svými tělesnými funkcemi. A pak si ušetříme spoustu počůraných a pokakaných plen. A také v době, kdy by se učili na nočník, tak si ušetříme celé to martírium ohledně nočníkování. A opět je nebudeme muset učit naučit se být v kontaktu se svými tělesnými funkcemi.

Problém s pleny vzniká v tom, že kolem půl roku miminko začne plenu považovat za záchod a s tím pak jsou problémy spojené s učením na nočník.

BKM je metoda založená na potřebách dítěte, nenásilná, bez trestů. Lze jí praktikovat v novorozeném věku a její principy později aplikovat během učení na nočník. Snižuje počet situací, kdy je dítě „z neznámých důvodů“ nespokojené a neklidné. Je to přirozená prevence opruzenin.

BKM lze praktikovat opravdu bez plen, ale i s částečným či stálým používáním plen. Tím, že se spotřeba použitých plen snižuje, je BKM ekologičtější než klasické plenkování. BKM lze praktikovat na plný úvazek, ale stejně tak i na poloviční, mohou ji tedy používat i rodiče pracující.

Láskyplná pozornost, kterou potřebám našich miminek věnujeme, vytváří silné pouto, které odpovídá našim přirozeným lidským instinktům. BKM zlepšuje naši schopnost porozumět potřebám miminka, je jednou z praktik kontaktního rodičovství (attachment parenting, přirozené rodičovství).

Že miminko neumí ovládat svěrače? Zamyslete se tedy nad tím, odkud čerpají odborníci své informace. Za předčasné učení na nočník považují metody z devatenáctého století, kdy byly děti v pravidelných intervalech vysazovány a musely sedět, dokud v nočníku něco nebylo. Tyto metody pro dětskou psychiku opravdu škodlivé byly. Systém minimální pleny je však o něčem jiném, vůbec se nejedná o to, jestli miminko sedí na nočníku nebo ne. Většinou si totiž hoví u maminky v náručí nad nočníkem či jinou vhodnou nádobou, a to jen tehdy, pokud dalo najevo, že musí.

A svěrače? Studie, které vedly k tvrzení, že děti svěrače ovládají až mezi 18 a 24 měsícem života, jsou založené na pozorování dětí konvenčně balených. Ty z počátku také signalizují své vylučovací potřeby, pokud se však nesetkají s odpovídající reakcí, naučí se používat plenu coby záchod. Jejich hlavním cílem je v prvních třech čtyřech měsících zadržovat, aby své oblečení nepošpinily, pak se dostaví takzvaná tříměsíční kolika, protože zadržování není ani příjemné ani zdravé, poté rezignují a nechávají věci volný průběh. Samozřejmě jsou pak kolem druhého, třetího roku, kdy se seznamují s nočníkem, velice překvapení, že to najednou má být jinak, a svěrače naprosto netrénované je potřeba ovládat. Miminka s minimální plenou, která chodí na záchod, jsou už od narození schopná svěrací svaly UVOLNIT, pokud je podržíme v čurací poloze (v klubíčku) či pokud jim pomážeme doprovodným zvukem (čuru, pss, pšš, pfr apod).

Schopnost zadržovat se opravdu vyvíjí postupně, tak jsou tato miminka už třeba ve čtyřech měsících schopná počkat, než maminka zaplatí nákup a dojde s nimi na záchod. Konečné dozrání svěracích svalů je individuální a není třeba je urychlovat.

Naštěstí už i v americko evropské civilizaci existují pediatři, kteří se s takovým přístupem k vylučování v praxi setkali. Bud‘ totiž pocházejí z Indie či z Číny, kde se s miminky na nočník chodí, nebo viděli malé američánky, kteří tak vyrůstají. A takoví pediatři vám potvrdí, že metoda je nejen praktikovatelná, ale i neškodná.

A ruku na srdce: co je pro mne, coby matku, důležitější? To, co tvrdí chlap, který má znalosti a zkušenosti z druhé ruky, a který je nezřídka ovlivněn monopolem firem, vyrábějících pleny ve stále větších velikostech, nebo mé mateřské pudy, intuice a pozorování mého vlastního, velice spokojeného miminka?